Pořádně hektických dvanáct měsíců prožívá Adam Trávník v klubu svého srdce z Braníka. Zkušený borec se do barev ABC vrátil loni v létě, aby si v klidu za nově založené céčko zahrál pro radost s kamarády, s nimiž před lety v Braníku působil. Během jara ale neodolal a známý srdcař naskočil do utkání přeboru, aby Braníku pomohl v boji o záchranu. Padáku ale nezabránil. Pak ale hrozil klubu ještě větší průšvih, když Braník bojoval o holé přežití. Ani tady ale nenechal klub ve štychu a rozjel záchrannou akci, kdy se povedl zázrak. A rok 2024 končí v pozici předsedy klubu.
Ten poslední rok asi úplně neodpovídá představám, s nimiž jste se do Braníka vracel, co?
Šel jsem si do Braníka užít konec kariéry, hrát za céčko. Pamatuji si taky na to, že jsme dělali rozhovor, kde byl titulek, že to s Braníkem nevypadá dobře. Ani jsem tehdy nemyslel tu aktuální sezonu, ale spíš situaci, do které se klub dostal. Rozhovor totiž vyšel v týdnu, kdy jsem se dozvěděl, že klubu hrozí daleko větší průšvih.
Věci se od té doby hodně otočily.
To ano. Určitě nebylo mojí ambicí, a tím jsem se ani v minulosti netajil, že bych chtěl být někdy předsedou klubu. Ty funkce mě spíš děsily. Ale věci, co se staly, k tomu dospěly. Pořád to dělám rád a z lásky ke klubu. Musím se taky trochu hlídat, aby mě to nesežralo.
Není ale divu, že jste předsedou. Když klub řešil svou existenci, kdy bývalý předseda podepsal smlouvu s nebankovní organizací a klub musel splatit rychle během pár dní 27 milionů korun, tak jste řídil záchranné práce...
Stal se obrovský průšvih a je vážně zázrak, že jsme to zvládli vyřešit. Sice na nás i pak další čtyři měsíce padali další kostlivci, ale díky obrovské pomoci rodičů jednoho našeho hráče se vše povedlo zvládnout. Teď už se to prolíná s příjemnými věcmi, kdy se řeší další hrací plochy, co budovat do budoucna.
Museli jste najít někoho, kdo vám pomůže během pár dní zaplatit obrovské miliony, jak se vám to povedlo?
Když jsme věděli, v jakém je klub průšvihu, rozhodli jsme se s výborem obeslat rodiče a informovat je, co se stalo. Zároveň jsme se i ptali, zda nám někdo nemůže s řešením nějak pomoci. Možná byl v tu chvíli jediný člověk na planetě, co nám mohl v ten moment pomoci, a my ho našli. To byl vážně zázrak. Pamatuji si na chvíle, kdy jsem mu prvně zavolal, na další jednání i na to, jak se vše rychle povedlo vyřešit.
Přitom šlo o vážně velký balík peněz.
Když jsme vše jemu a jeho právníkům vysvětlili, věci se daly rychle do pohybu. On mi na to řekl, že si už vše, co chtěl, v životě koupil, a že moc rád pomůže tomu, když děti nebudou sedět u počítače, ale budou sportovat. Jestli po tomhle nemám věřit v něco nadpřirozeného, tak už nevím. Znovu opakuji, že to byl zázrak. Zároveň chci poděkovat všem rodičům, kteří se ozývali s návrhy na řešení, posílali kontakty, za jejich pomoc. Nikoho nenapadlo, že se povede vše vyřešit takhle rychle. Obrovsky si všeho vážíme, navíc nám náš zachránce pomohl vyřešit i zmíněné kostlivce, a nebylo jich málo. Nedovedu si představit, jak by to bylo, kdybychom se dohodli s nějakým investorem a pak bychom po něm chtěli další a další peníze.
Teď už se vše na Braníku otáčí správným směrem?
Ve středu nám přijeli slavnostně otevřít novou umělou trávu primátor hlavního města pan Svoboda a starosta Prahy 4 pan Kubín. Povedlo se také pořídit nové pozemky, o dalším se jedná. Chtěli bychom, aby se na Braníku povedlo vybudovat velké sportovní centrum a komunitu, cítíme k tomu krásnou příležitost. Vše i zároveň zapadá do projektu „Sportovní údolí Krč“, který je ojedinělým projektem v Praze, snažící se sdružit co nejvíce sportů a volnočasových aktivit na jednom místě (www.sportovniudolikrc.cz) Na tomto projektu společně pracujeme s dalšími sportovními oddíly jako jsou volejbalisté, baseballisti, tenisté ale i další fotbalové kluby - Slavoj Vyšehrad, stadion by zde chtěla vybudovat i Sparta Praha.
Záchrana přišla vážně na poslední chvíli, že?
Chyběly dny a byli bychom u dna. Opravdu se stal zázrak, kdy se klub podařilo zachránit. Nikdo nevěděl, jak to s Braníkem bude. Jestli ten, kdo klub získá, nás třeba nechá na jednom hřišti... To se ale naštěstí nenastalo. Do konce života si na to budu pamatovat a jsem rád za to, že pořád existují takhle dobří lidé.
Pojďme zpátky k vašemu předsedování, už jste během podzimu stihli i u áčka vyměnit trenéra, kdy přišel Jaroslav Peřina. Tuším, že to klub odprezentoval až poté, co vyhrál nad Uhelnými sklady a dal jim deset gólů...
Změna byla o kolo dřív. Tady vedl áčko prozatímní trenér Filip Krhut. Jarda Peřina byl v té době ještě v Africe, mají hráčskou agenturu, je to skaut a hodně cestuje.
Vydrží tedy na lavičce i pro jaro? A bude mít Braník přísun posil z Afriky?
Co se týče první otázky, tak je to v řešení. On chce dělat věci na sto procent a tady není jistota, že by tomu tak bylo. Určitě by byly zápasy, na kterých by nemohl být. Společně to řešíme, třeba najdeme model, jak by to mohlo jít. Momentálně nevím, jak to bude. A co se týče posil. Myslím, že hráči, které jako skaut pod sebou má, nebo je sleduje, tak míří do jiných sfér, než je pražská A třída.
Však se také netajíte plánem dostat klub zpátky do přeboru. Myslíte, že je šance ještě v této sezoně? Po podzimu jste desátí.
Když jsem roli předsedy přijal, dal jsem si jako podmínku, že se musí zvednout i áčko. Vím, že podzim nebyl optimální, ale jsem optimistou. Matematicky to směrem ke druhému místu, a tedy k baráži, ještě vychází. Je jasné, že se tým musí probudit a naladit se chemie.
Možná ještě skončíte na jaře v roli trenéra. Co vy na to?
Tak tomu se určitě budu vyhýbat.
Jméno Trávník už na trenérských pozicích zářilo i v nejvyšších patrech...
To je pravda, tak to nechci kazit. (směje se) Fakt se soustředím na jiné věci. Chceme s Braníkem růst v tom smyslu, že chceme mít v klubu co nejvíce dětí, vybudovat zázemí na vysoké úrovni. Mohla by tu být i časem sportovní hala, větší fitness, workout hřiště a další věci.
Stihnete při tom všem ještě hrát za branické céčko?
Bylo to osm zápasů na podzim a osm na jaře, není to až tak časově náročné, to stíhám.
A co na to všechno vlastně říkají doma?
Manželka to celé prožívala a prožívá se mnou. Já jsem v době těch problémů málo spal, pořád jsem na to myslel. Vstával jsem ve čtyři ráno, začala mi jet hlava. V pět jsem chodil do práce. Ona celý ten příběh znala, podpořila mě. Zároveň se stala vedoucí týmu, kde hraje syn. A taky je v provozu fanshop, kde věci rychle mizí, což nám dělá radost.
Je fajn, když potkáte malého klučíka a on má na sobě něco v klubových barvách, co?
Naposledy se mi to stalo v Letňanech. To jsem zíral.
Mimochodem, bavili jsme se o 110. výročí existence klubu, neříkáte si, že by se mohly slavit i první narozeniny?
Také mě to napadlo. Změn bylo fakt hodně, nové je i logo klubu. Ještě jednou chci všem, co s námi ty těžké chvíle prožívali a snažili se pomoci, poděkovat. Ukázalo se, že jsou v klubu srdcaři.
Autor: René Machálek
Článek byl převzat z webu www.fotbalpraha.cz a nalezneto ho zde.
