Před dvěma lety jsme se nacházeli v kritické situaci a jen díky velkorysé pomoci Vojty Kačeny náš klub stále existuje. Řada z Vás si možná tu dobu totálního zoufalství pamatuje a my bychom chtěli, aby i noví hráči, hráčky, rodiče i fanoušci věděli, jak blízko zániku jsme byli a jak je důležité pomáhat ostatním. Proto se každoročně v tuto dobu uskuteční akce Den vděčnosti, kdy si připomeneme zázrak, který nás potkal. Loni jsme společně vybrali neuvěřitelných 107.500,- Kč a celou částku jsme věnovali rodině našeho hráče Marata Khisiametdinova, ve které žije i jeho mladší bratr Danis a bojuje s dětskou mozkovou obrnou.
A právě dnes startuje druhý ročník tohoto projektu, kdy bychom si všichni měli uvědomit, že pomoci někomu je prostě správné. Zahajujeme tímto letošní společnou sbírku. Prosím, zkuste si vzpomenout na to, v jaké situaci jsme byli před dvěma roky a pojďme kousek té pomoci, které se nám dostalo, společně předat dál. Veškeré příspěvky budeme shromažďovat na transparentním účtu klubu č. 2303183448/2010, kam může kdokoli přispět jakoukoli částkou až do 3. 5. 2026 do 12:00. Na čarodějnice pak budou opět v prodeji za cenu 100,- Kč pamětní placky a bude probíhat i hotovostní sbírka.
Letošní výběr příběhu byl pro nás jednoznačný. Legenda Tomáš Konečný, hráč, který v našem klubu strávil více než 35 let a stále ještě aktivně nastupuje za naše céčko, prožívá velmi těžké období po loňské ztrátě manželky a sám vychovává malou dceru Amálku. Předem všem moc děkujeme za jakýkoliv příspěvek!
Tady je jeho příběh:
Jmenuji se Tomáš Konečný, ale na ábíčku mi nikdo neřekne jinak než Křeči. S klubem, jehož dres hrdě oblékám dodnes, mám spojenou většinu svého života. V 6 letech jsem na zdejší legendární škváře začínal kopat do balónu, v 15 vypil svoje první potréninkové pivo, v 18 chodil balit holky na místní diskotéku a ve 30 tady potkal lásku svého života – Evču.
Evča byla laskavý, silný a pozitivní člověk. Až postupně jsem poznal, jak obrovskou vnitřní sílu v sobě měla – už od svých čtrnácti let statečně bojovala s kombinací dvou vážných autoimunitních nemocí. Přesto nikdy neztrácela úsměv ani chuť do života.
I ona vyrostla v Braníku. Velmi jí záleželo na místní komunitě, kterou se snažila stmelovat. Poslední dekádu působila jako ředitelka nejstaršího pražského triatlonu Papírový muž, jemuž rovněž dlouhá léta poskytoval zázemí ABC Braník. Pomáhala s organizací festivalu Braník sobě, ztvárnila několik nezapomenutelných rolí v branickém divadelním spolku Kubrt a v ZŠ Školní s obrovským nadšením pomáhala dětem jako asistentka pedagoga.
Vzali jsme se v lednu 2021. V době lockdownů a všeobecné sklíčenosti. Pro nás ale byla naše svatba v rouškách dnem plným radosti ze stvrzení naší lásky. Snili jsme o všem, co máme před sebou. To jsme ještě netušili, že už v květnu stejného roku náš život od základu převrátí Amálka. To nejkrásnější, co nás mohlo potkat. Od prvního dne, kdy k nám přišla, se stala středem našeho světa a Evča byla tou nejúžasnější mámou, jakou si lze představit.
V červnu 2025 její nemoc nabrala na intenzitě. Často pobývala v nemocnici, přesto zůstávala neuvěřitelně statečná a myslela především na nás – na Amálku a na naši společnou budoucnost.
O letních prázdninách oslavila své 40. narozeniny, které pro ni byly nejen důležitým milníkem, ale i zdrojem nové energie a odhodlání dál bojovat.
Navzdory vážným zdravotním problémům nikdo nepočítal s tak rychlým a náhlým zhoršením. Její odchod v listopadu loňského roku nás všechny zanechal v naprostém šoku.
Zůstali jsme spolu se čtyřletou Amálkou – každý den se snažím být pro ni takovou oporou, jakou byla Evča pro nás oba. Vybrané prostředky jí pomůžou v jejím dalším životě. Budou použity na její rozvoj – školu, kroužky a vše, co jí pomůže růst, poznávat svět a plnit si sny.
Děkuji svému klubu za podporu prostřednictvím této sbírky a hlavně všem, kteří se do ní rozhodnou zapojit. Každý příspěvek pro nás znamená nejen velkou pomoc, ale také krásnou vzpomínku na Evču – ženu, která i přes těžký osud rozdávala kolem sebe lásku, sílu a naději. 💛
